Muzeum se rozkládá v prostoru historického cínového dolu Vilém, kde jsou zachovány těžní věž a šachetní budova, strojovna, budova dílen, vrátnice a trafostanice.
Najdete zde expozici zaměřenou na rudné a hnědouhelné hornictví, ukázky důlní techniky, důlní železnici a jedinečný zážitek - jízdu důlním vláčkem.

První část expozice byla otevřena v budově bývalé úpravny v roce 1998 při příležitosti 2. setkání hornických měst a obcí. Přiblížena je zde historie těžby hnědého uhlí, mineralogie a geologie Slavkovského lesa. Nejzajímavějším a největším exponátem je parní těžní stroj ze zrušeného dolu Marie v Královském Poříčí.

V roce 2003 došlo k terénním úpravám areálu a k vytvoření expozice povrchové a hlubinné důlní dopravy. Vozový park zahrnuje výsypné vozy pro přepravu skrývkových hmot a uhlí a podsypných materiálů. Z lokomotiv je zde vystavena parní BS 200 používaná až do 60. let 20. století, kdy ji začaly nahrazovat výkonější elektrické lokomotivy E 17. A dále dieselová lokomotiva T 29 používaná k montážním a pomocným pracem na kolejišti. Sbírky vozidel o rozchodu 900 mm doplňuje vyhlídkový vůz a železniční pluh.

Úzkokolejnou důlní dopravu přibližují vozíky na dopravu uhlí, na dopravu rudy a hlušiny, na olej, na dopravu dlouhých předmětů, požární vagón i vozík pro dopravu osob. Vláček stojí na okružní železnici, která vede kolem bývalé haldy. Dráha prochází také náznakovou štolou o délce 40 m.
Tuto výstavu pod širým nebem doplňuje expozice důlní dopravy a techniky v bývalé těžní budově. Celý areál byl slavnostně otevřen 16.10.2004.
Na jaře roku 2007 byla veřejnosti v budově bývalých dílen zpřístupněna stálá expozice raně novověkého hornictví. Jejím nejzajímavějším exponátem je replika rudné štoly, ve které je horník s důlním trakařem a která je odvětrávána pomocí měchu. Druhou dominantu tvoří více jak 6 metrů dlouhý mechanický model přibližující celý proces těžby - odvodnění dolu, větrání, samotná těžba a následná úprava rudy. Další modely pak přibližují jednotlivá důlní zařízení - vodní pumpy, četkové stroje na ruční nebo vodní pohon, větrací stroj poháněný vodním kolem, žentoury, těžní stroje na vodní pohon. Všechny modely byly zhotoveny podle rytin v knize Georgia Agricoly „Dvanáct knih o hornictví a hutnictví“ z roku 1556. Expozici doplňují ve vitrínách vystavená důlní želízka, mlátky, torza důlních žebříků, držák na louče, stolička pro kutajícího horníka či bota dávného havíře – všechny exponáty pocházejí ze stařin v okolí Krásna a datovány jsou do 16. – 17. století.